Plošková animace

Animace je základem pro film. Jedná se o vyvolání iluze pohybu postupným zachycením statických obrazů jdoucích za sebou.[1] Každý snímek (frame) vzniká samostatně, dojem pohybu je pak vyvolán rychlým zobrazením řady statických obrazů, které se od sebe nepatrně odlišují, a to díky setrvačnosti lidského oka. Pro zpracování animací jsou důležité dvě normy, které udávají počet obrazů za vteřinu. Jedná se o Evropskou normu PAL(25 obrazů/vteřina) a Americkou normu NTSC – 30 obrazů/vteřina. Slovo animace pochází z latinského slova anima – duše, jedná se tedy o oživování neživých předmětů. Existuje několik druhů animací. Mezi ty nejzákladnější patří kreslená animace, plošková animace, animace poloplastu, loutková animace, pixilace, animace materiálu, digitální (počítačová animace).

Plošková animace[2]

Využívá plochých postaviček, rekvizit či pozadí, které jsou vystřiženy z papíru. Vše se rozloží na animační sklo, nad které se připevní kamera, fotoaparát, animátor postavičky rozpohybuje a snímá. Postavičky se skládají z jednotlivých částí (hlava, trup, ruce, nohy), s nimiž animátor pohybuje. Cena je účtována za ustřihanou vteřinu. Daný druh animace je časově i finančně úspornější než animace kreslená.