Animace poloplastu

Animace je základem pro film. Jedná se o vyvolání iluze pohybu postupným zachycením statických obrazů jdoucích za sebou.[1] Každý snímek (frame) vzniká samostatně, dojem pohybu je pak vyvolán rychlým zobrazením řady statických obrazů, které se od sebe nepatrně odlišují, a to díky setrvačnosti lidského oka. Pro zpracování animací jsou důležité dvě normy, které udávají počet obrazů za vteřinu. Jedná se o Evropskou normu PAL(25 obrazů/vteřina) a Americkou normu NTSC – 30 obrazů/vteřina. Slovo animace pochází z latinského slova anima – duše, jedná se tedy o oživování neživých předmětů. Existuje několik druhů animací. Mezi ty nejzákladnější patří kreslená animace, plošková animace, animace poloplastu, loutková animace, pixilace, animace materiálu, digitální (počítačová animace).

Animace poloplastu[2]

Jedná se o přechodnou animaci mezi dvojrozměrnou (ploškovou) a trojrozměrnou (loutkovou). Animátor používá ploché loutky, které položí na animační sklo a pohybuje jimi. Cena je účtována za ustřihanou vteřinu.